Odpovědi na otázky, které jste nám možná také chtěli položit:

Jak budou vypadat zápisky dětí, jestliže výuka nebude probíhat klasickým způsobem (učitel diktuje žákům, co si mají zapsat)? Zvládnou si děti samy vybrat, jaké informace jsou důležité?

Děti nebudou psát typické zápisky, nýbrž budou v průběhu výuky vytvářet takzvané důkazy o učení. Ty budou mít různou formu:

  • Základem je portfolio každého žáka, tedy soubor prací, které žák za daný rok vytvořil. Portfolio bude papírové (výsledky výzkumných projektů, výtvarné práce, vytvořené texty apod.), elektronické (prezentace výsledků, fotografie, videa atd.) a hmotné (vyrobené modely, keramické práce, vypěstované rostliny atd.). Portfolio dostanete na konci školního roku domů – je majetkem žáka a žáci na něj jsou patřičně hrdí.
  • Matematické, vědecké a čtenářské žurnály – velké sešity sdílené celou třídou, do nichž žáci zapisují nové poznatky z jednotlivých oborů (matematika, čtenářství, přírodní vědy a společenské vědy). Jedná se tedy o jakési sdílené know-how třídy, ke kterému se žáci mohou kdykoliv vracet.
  • Výstupy různých forem sdíleného myšlení (Visible Thinking), které budou k dané tzv. Velké otázce (tématu) vyvěšeny ve třídě a na chodbách po celou dobu zkoumání dané otázky. Před sejmutím budou nafoceny a založeny do elektronických portfolií žáků. Sdílené myšlení je velmi důležitou součástí kultury naší školy. Může se jednat o myšlenkovou mapu, výstup metody Vím –  myslím si ‒ chtěl bych vědět, o zajímavé otázky žáků či o nápady dětí týkající se řešení konkrétního projektu (brainstorming) atd.

 

Když dítě nebude mít zájem o dané téma, co bude dělat?

Budeme se samozřejmě snažit vycházet ze zájmů většiny dětí a tomu přizpůsobovat volbu tzv. Velkých otázek, tedy otázek, které stojí za to zkoumat a které jsou blízké životním zkušenostem a zájmům dětí. Například v rámci velké otázky Jak funguje lidské tělo se mohou vytvořit tři skupiny – jedna skupina dětí se rozhodne zkoumat, jak funguje mozek, druhá, co se děje s kyslíkem, když se nadechneme, třetí bude chtít zkoumat dědičnost. Jednotlivá témata tak vycházejí přímo z dětí – z toho, co už o lidském těle vědí a co je zajímá, co jim vrtá hlavou. Nakonec si výsledky svého zkoumání navzájem představí, naučí o svém tématu něco své spolužáky a zároveň si procvičí prezentační dovednosti. Mimochodem, většina dětí už v první třídě zná většinu z toho, co se učí o lidském těle v 7. třídě…

Pokud dané dítě nechce pracovat ani na jednom projektu, často nebývá důvodem nezájem dítěte, ale naopak velmi silný zájem o něco jiného – například má z rána rozpracovaný nějaký pokus s kapalinou a prahne po tom, aby ho mohl dokončit. Potom ho samozřejmě nebudeme od jeho činnosti odvádět, naopak ho v tom podpoříme. Přidá se později, nebo si prostě jen vyslechne výsledky práce svých spolužáků či je naopak seznámí s tím, co on sám objevil.

Pokud dítě nic nezajímá, bývá příčinou něco jiného, důležitého, s čím je třeba pracovat. V takovém případě se o tom s Vámi budeme bavit a společně najdeme řešení. Jedná se však o velmi netypickou situaci – běžné je, že děti mají otázky, které jim stojí za to prozkoumávat…

 

Co bude dělat dítě, když si vybere projekt/téma a v polovině zjistí, že ho nebaví či nesplňuje jeho očekávání?

Budeme se snažit vést děti k tomu, aby věci dotahovaly do konce. Učí se tím zároveň nést odpovědnost za svou volbu. Děti by tedy měly vždy projekt dotáhnout do konce, neměly by přeskakovat z jednoho tématu na druhé.

Důležité ale je rozlišovat mezi roztěkaností a přeskakováním a mezi situací, kdy se dané téma už vyčerpalo, žáci si na všechny otázky už odpověděli. V takovém případě je naopak třeba daný projekt řádně uzavřít a netrvat na jeho umělém prodlužování, i když například byl původně naplánován jako delší.

 

Budou mít děti domácí úkoly?

Děti nebudou mít klasické domácí úkoly ve formě cvičení či procvičování. To však neznamená, že děti nebudou doma nic dělat. Mohou například samy ze svého popudu s Vámi sdílet zážitky a poznatky ze školy, číst si knížky apod.

Počítáme s tím, že budeme mít tzv. Library Days, tedy pravidelné dny, kdy si děti půjčí novou knížku ze školní knihovny. Budeme se tak snažit vést děti k lásce ke knihám a ke čtení a doufáme, že nás v tom podpoříte. Nebudeme však nutit děti do povinné četby! Děti samy si určí, zda a jakou knížku si budou chtít přečíst. Naším úkolem je nabídnout atraktivní a kvalitní tituly a nadchnout děti pro četbu. Nikdo je z knížek nebude zkoušet ani kontrolovat, zda si pamatují jména hrdinů. Naopak budeme sdílet zážitky z četby a skvělé myšlenky, které nás při čtení napadaly.

Čas od času mohou být děti požádány, aby udělaly drobnou část projektu i v rámci svého volna. Například to může být sehnání starých fotografií od svých prarodičů, natočení videa z prázdnin a podobné činnosti, které se ve škole špatně dělají. Prosíme, podpořte je v tom.

V případě, že pocítíte, že Vaše dítě potřebuje v některé oblasti zvláštní podporu, budeme vždy otevřeni se s Vámi o tom pobavit a domluvit společný postup tak, abychom co nejlépe zapracovali na rozvoji Vašeho dítěte.

 

Jak se bude řešit, když bude nějaké dítě opakovaně zlobit? Jaké tresty se budou dávat?

Nejdříve k termínu „zlobení“. Většinou se nejedná o skutečné zlobení, ale o potřebu dítěte, která není naplněna – aktivní dítě je drženo v lavici, musí být potichu a poslouchat něco, co ho nezajímá nebo to už dávno ví. To nevydrží, a tak „zlobí“. Takovéto zlobení však ve skutečnosti zlobením není. U nás budeme aktivitu dětí vítat a stavět na ní při společném  poznávání a objevování.

Nebudeme se snažit vést děti k poslušnosti, ale k zodpovědnosti. Dítě není drzé, když se například zeptá, k čemu mu to je. Ono skutečně potřebuje vědět, k čemu daný poznatek slouží – bez toho jej není schopno správně ukotvit do svého vidění světa. A pokud dojdeme k tomu, že nám daný poznatek k ničemu není, pak tento fakt je důležitým a cenným signálem pro učitele, že něco musí změnit.

Takže u nás jediným skutečným „zlobením“ je porušování pravidel. Pravidla společného soužití ve škole si vytvoříme společně s dětmi. V praxi se ukazuje, že děti si potom pravidla samy hlídají a usměrňují kamarády, kteří je porušují (například tak, že je ruší při práci). Důležité je, že děti chápou smysl těchto pravidel.

Při porušování pravidel nebudeme děti trestat. Požádáme je, aby pravidla dodržovaly, případně necháme dopadnout přirozené důsledky jejich chování (například pokud ruší danou skupinu při práci, nemůže v ní být).

Opakované závažné porušování pravidel není běžné a většinou signalizuje závažnější psychologický problém, který nebudeme řešit formou trestů, ale ve spolupráci s Vámi a konstruktivním hledáním řešení za účasti dětského psychologa.

 

Dostanou se děti na víceletá gymnázia?

Znalosti dětí, jejich schopnost se učit, logické, kreativní a kritické myšlení budou na vyšší úrovni než na běžné škole. Nemůžeme zaručit, že se zrovna Vaše dítě dostane na víceleté gymnázium, ale určitě u nás bude větší podíl takových dětí než na běžné škole.

Jinou otázkou však je, zda je pro dítě vhodné, aby se už v 11 letech dostalo do výkonově orientovaného, silně konkurenčního prostředí, které bývá často založeno na vnější motivaci, nikoliv na vnitřní touze objevovat svět. Toto rozhodnutí  necháme na Vás a Vašem dítěti. Každopádně Vás podpoříme, ať už se rozhodnete zůstat u nás do konce ZŠ, nebo přejít na víceleté gymnázium.

Ostatně součástí dlouhodobého výhledu školy je rozšíření akreditace i na střední školu, čímž by byl problém výrazně zjednodušen.

Otázka přijímacích zkoušek často souvisí s úrovní a hloubkou znalostí. Problémem u běžných škol bývá velké množství znalostí uložených v krátkodobé paměti. Tyto znalosti však bývají často povrchní. Proto se stává, že si dítě neuvědomuje, jak spolu poznatky vzájemně souvisejí či jak zapadají do toho, co již dítě ví a co by chtělo vědět. Takovéto osamocené ostrůvky informací mohou sice dítěti pomoci za pár dní při psaní testu, nikoliv však za půl roku u přijímacích zkoušek. Lehce se totiž z hlavy vytratí. Můžete si udělat sami test na sobě – pročtěte si libovolný sešit žáka 7. ročníku ZŠ z předmětu, který není Vaším oborem. Pak si zkuste, kolik detailních informací Vám v hlavě zůstalo.

V naší škole nám jde o to, aby se dítě mechanicky neučilo izolované informace. Naopak chceme, aby poznatky navazovaly na to, co dítě o daném tématu už ví, a aby se tak postupně rozvíjely mentální modely, které si děti (a mimochodem i dospělí) v hlavách vytvářejí.

 

Jakým způsobem a jak často bude probíhat výuka s rodilým mluvčím?

Výuka s rodilým mluvčím bude probíhat každodenně – rodilý mluvčí bude přirozenou součástí práce na projektech. Děti se tak budou s angličtinou setkávat přirozeně a stejně tak ji začnou používat. Stává se, že si děti ani neuvědomí, že se učí cizí jazyk. Přitom se tento jazyk naučí rychleji než z učebnice.

Vy sami můžete podpořit své dítě ve výuce cizímu jazyku například tak, že mu budete pouštět anglické pořady a nedabované pohádky. Pokud sami umíte anglicky, můžete s dětmi před spaním číst nejenom české knížky, ale i anglické. Ideální jsou jednoduché obrázkové příběhy, které budou pro Vás k dispozici ve školní knihovně a děti budou vedeny k tomu, aby si je půjčovaly.

 

Jak bude organizována výuka ve věkově smíšené skupině? Nebudou prvňáčci zdržovat starší děti?

Děti vstupují do školy s velmi rozdílnými znalostmi. Zatímco některé už zkoušejí zlomky, jiné ještě neumí počítat do pěti. Zatímco jedni čtou, jiné děti neznají písmenka. Rozhodně Vás nechceme tímto stresovat. Je zcela normální, a není to žádná ostuda či nedostatek, že dítě neumí na začátku první třídy číst a psát. Pokud o to samo neprojeví zájem, nemá cenu mu to nutit.

Na druhou stranu my musíme být na velké rozdíly připraveni. V klasické škole trpí zejména ti prvňáčci, kteří už číst, psát nebo počítat umí. Začnou se totiž nudit a „zlobit“, škola pro ně přestává být tím vysněným místem, kde se děje spousta zajímavých věcí.

V naší škole by se takový žák zapojil do skupinky starších žáků, kteří by pracovali na projektu, zatímco mladší by dostali podporu, kterou by potřebovali. I za tímto účelem budou ve třídě vždy minimálně dva učitelé.

Je mýtem, že věkově smíšené prostředí je výhodné jen pro mladší, kteří se tak mohou učit od starších. Není to tak z mnoha důvodů. Jedním z nich je to, že pokud starší žák vysvětluje něco mladšímu, dochází v jeho mozku ke konsolidaci myšlenek. Je vědecky prokázané, že tato konsolidace a „vytažení“ myšlenek z paměti silně zpomaluje zapomínání. Starší žák může paradoxně z takové situace těžit více než mladší.

Dalším důležitým prvkem, který obohatí všechny, tedy nejen ty starší, je nižší soutěživost mezi dětmi. Ve věkově smíšené skupině je normální, že někdo něco ví či umí a jiný ne, zatímco ve věkově homogenní skupině bývá neznalost terčem posměchu, který může časem přerůst i v šikanu.

 

Pokud jste nenašli odpovědi na své otázky, neváhejte nás kontaktovat zde.